V průběhu historie společnost Nike vydala mnoho ikonických tenisek. Málokdo však vyvolal takovou debatu jako Nike Air Max. Mnoho uživatelů už léta mluví o výhodách bot se vzduchovými komorami. Téměř nikdy se však nemluví o jeho tvůrci, člověku, který opustil svou kariéru jako Letecký inženýr jen aby zkusil štěstí s teniskami a že byl jen o vlásek daleko od selhání.
Nike Air Max má DNA NASA
Mluvení o Air Max mluví o jednom z největších úspěchů Nike. Pro jeho tvůrce však prodej nápadu nebyl hračkou. Marion Franklin Rudy Narodil se v Ohiu v roce 1925. Byl leteckým inženýrem a přišel pracovat pro NASA. Během jednoho ze svých studií pro vesmírnou agenturu však Rudy objevil a pryž velmi odolný schopný zapouzdřují plyny přes membrány a vytváření vzduchových kapes.
Rudy v tom měl tehdy jasno a v 60. letech se vzdal své kariéry, aby přivedl ty letecké věci na zem. Vymyslel systém pro umístění a vzduchová komora v podrážkách tenisek absorbovat nárazy. Nejprve si myslel, že se značky o jeho vynález poperou. Jeho odvážný nápad však byl odmítlo 23 obuvnických firem. Prostorový původ vynálezu nestačil přesvědčit velké společnosti, které tak úplně neviděly užitečnost vzduchových komor v botách.
Nike dala Rudyho projektu kyslík
V roce 1977 představil Franklin prototyp Phil Knight, spoluzakladatel Nike. Knight testoval boty v areálu Beaverton a získal si pohodlí a měkkost. Tak se Nike dostal k jednomu ze svých nejúspěšnějších produktů.
O rok později, Nike Tailwind debutoval se systémem vzduchových komor od Franklina Rudyho. Učinily tak v omezeném počtu a byly strategicky odeslány do obchodů na Havaji, několik dní před maratonem v Honolulu. Za necelých 24 hodin nezůstal v obchodech ani pár, a to i přesto, že ceny byly na tehdejší dobu dost vysoké.
Již v 80. letech vedl celý tento koncept k rozvoji Nike Air Max 1, navržený Tinkerem Hatfieldem, který se nechal inspirovat Centrem Pompidou v Paříži, aby dodal botám barvu a linie.
Od této chvíle byla původní receptura technologie Air stlačena k vytvoření všech druhů Originální vzory. V roce 1994 byl uveden na trh Nike Air Max 2 s několika vzduchovými komorami. Je to model, který nebyl nikdy znovu uveden na trh. Tato řada byla velmi úspěšná až do roku 2006 s Nike Air Max 360. Krátce poté společnost Nike zastavila tuto řadu, která se v roce 2017 vrátila obnovena s Nike Vapormax Flynit a nakonec v roce 2019 s Nike Air Max 720 s komorou mnohem více záludný vzduch v designu boty.
Kouř, vzduch nebo marketing?
Pro mnohé není příjmení Nike „Air“ nic jiného než způsob práce marketing. Ze stejného důvodu byly Nike Air podroben zkoušce vědou Při mnoha příležitostech.
V roce 1978 požádali vědci z University of Tennessee v Knoxville 10 běžců, aby cvičili na běžeckém pásu s Nike Tailwind. Po shromáždění informací od všech subjektů ověřili, že sportovci spotřebovali méně energie běhání s botami Air než s běžnými.
Výsledky studie byly rozšířeny, takže v polovině 80. let tyto boty Nike přitahovaly více běžců. To by potvrdilo úspěch modelů jako Nike Air Max 1.